FKT výzvu Černá Sněžka jsem zaregistroval někdy před rokem. Zaujala mě myšlenka propojení dvou výrazných krkonošských kopců, navíc ač jsem v Krkonoších byl několikrát, Černou horu nikterak oběhanou nemám a z prvního ročníku závodu Černá Hora Skyrace (mezitím bohužel zrušeného) jsem odjížděl zničený, ale nadšený. :)

Prodloužený sváteční týden v červenci se jevil jako ideální okénko pro nějaký dlouhý běh. S mou běžeckou i životní parťačkou Adélkou máme tak vyrovnané tempo, že většinu běhů absolvujeme spolu. V kolonce pokusy na webu navíc smutně svítila prázdná kolonka v kategorii smíšeného FKT, další motivační bonus k už tak atraktivní vyhlídce pěkného dne v horách.

Rozhodnutí padlo jen pár dnů předem, takže nebyl čas na nějaké dlouhé plánování. Trasa byla celkem jasná, v orientaci a vytipování nebezpečných „kufrovacích“ míst celkem dobře posloužily reporty z proběhlých pokusů na webu (díky!).

Abychom do běhu nastoupili hezky odpočatí, ubytovali jsme se v chatě Viktorka (nevím, jestli můžu s klidným svědomím doporučit :)) vedle místa startu — lanovky na ČH.

Počasí hlásilo zataženo až polojasno, ideální běžecké podmínky. Ač nemám rád tahat s sebou zbytečnosti, do vesty jsem kromě nezbytné výživy přidal i hole na pozdní fázi běhu. Ambice? Doběhnout si pro mixové FKT. Ale červíček v hlavě kouká na FKT Jiřího Křenka a říká mi: „Opiš si mezičasy a uvidíš“. :)

V 7:30 hezky vyspinkaní startujeme od lanovky do kopce po modré trase směrem na Zrcadlovky. Mírné a táhlé stoupání po asfaltu (ještě si na něj zanadávám) vybízí k běhu, lýtka se ale po ránu probouzí pomalu, radši je šetřím a prokládáme běh chůzí. U Zrcadlovek asfalt konečně přechází ve zpevněnou lesní cestu a otevírají se dálkové výhledy.

Seběh do údolí Čisté trefujeme napoprvé (díky Kláro), dole máme 5 minut ztrátu na FKT. Ve stoupání na Hrnčířské boudy zabíráme. Běžíme na Liščí louku, nikde ani noha, hory máme pro sebe.

Úsek přes Liščí horu absolvuju poprvé a je jedním z nejkrásnějších míst trasy, poprvé vidíme Sněžku. Pokračujeme trailovou cestičkou na Bufet Na Rozcestí, kam dorážíme s minutovou ztrátou na aktuální FKT.

Následuje přeběh k Výrovce a stoupání ke Kapličce. Tempo FKT nás žene, přesto ve stoupání prokládáme běh chůzí. Asfaltový povrch nám vynahrazují dálkové výhledy do Modrého dolu, vidíme vzdálenou Černou horu. Od Kapličky pozorujeme déšť nad Vysokým kolem. Při seběhu k Luční boudě se déšť nezadržitelně blíží… Rovnou pokračujeme po žluté směrem k polské hranici.

Cesta je dlážděná velkými kameny, po okraji se dá celkem obstojně běžet. Při překročení hranice máme možnost srovnat umění českých a polských cestářů. Nutno podotknout, že ti polští moc chvály z našich úst nepobrali. Dlažba nemá s horskými chodníky moc společného, k běhání to moc není, ale ještě pořád se to dá. Na polské hranici dávám první gel. Pozorujeme déšť, jdoucí do Polska. Super, zvládneme to suchou nohou :)

Dobíháme pod Sněžku, kde nás poprvé a naposledy povzbuzuje polský turista. Jinak lidi většinou jen čumí, kolikrát ani neodpoví na pozdrav. Naštěstí je v horách takhle ráno lidí minimum. Stoupáme českou cestou podél řetězů. Hned dole míjíme převoněnou českou rodinku — čerstvý horský vzduch střídá těžká kolínská (naneštěstí ne bouda :)).

Stoupání na Sněžku nehrotíme, víme, že nejsme ještě ani v půlce trasy. Na vrcholu jsme ve stejném mezičase jako aktuální FKT. Na Sněžce minimum lidí, :) následuje povinné foto, rychlé kochnutí se výhledem :( (sakra, odsud nechceš spěchat) a rychle dál po trase.

V následujícím úseku se něco zlomí. Možná za to může rozbitý chodník, možná sklon, možná únava, ale v úseku na Jelenku nabíráme rozhodující ztrátu, která odtud jen roste. Polští cestáři tu vystavěli horský chodník tak, že zpevnili okraje a mezi ně nahrnuli suť. Začátek ze Sněžky jsou schody z kamenných desek ukládaných na hranu. Tady jsme ztratili hodně.

Na Jelenku dobíháme se ztrátou 20 minut. Dochází nám voda. Potřebuju cukr. Potřebuju kofolu. Chata je zavřená, ač by měli mít už 40 minut otevřeno. Venku čeká dav lidí. Nepochopíš. Pokračujeme na Pomezky.

V úseku na Pomezky potkáváme sarančata táhnoucí na Sněžku. Davy se probudily, nasnídaly a vyrazily. Naplánovali jsme si to dobře, stihli jsme Sněžku bez lidí. Na široké asfaltce se snadno vyhýbáme. Nezdraví, samozřejmě :)

Na Pomezky přibíháme vyprahlí, v hospodě objednávám dvě kofoly. Na WC doplňujeme vodu. Vsuvka — díkybohu za otevřený boudy, běželi jsme s dvěma (0,5L + 0,25L) soft lahvema a v pohodě, až na Jelenku teda. :)

V úseku Pomezky — Malá Úpa děláme chybu, místo po červený běžíme po modrý. Vedou paralelně vedle sebe, moc jsme si to nezkrátili, ale přesto se vracíme do půlky červený a bežíme jí zpátky, abychom si cestu nezkrátili. V Malé Úpě přichází další krizička, dáváme další gel, Ajdulák teprve první (nerada gely).

Na Cestníku jsme celkem vyřízený. Následuje přeběh Dlouhého hřebenu, který jsem překřtil na „Ku*va Dlouhý hřeben“. Nekonečných 7 km, naštěstí pěknou lesní zpevněnou cestou. :) Zapínáme autopilota a běžíme. Přeběh vrcholí prudkým padákem do Temného dolu. Dobíháme k hospodě, zavřená, naštěstí majitel vidí, jak jsme vyprahlí a nabízí nám zadarmo dvě 0,5L petky s vodou. Dobří lidé nevymřeli.

Následuje zlatý hřeb (cítím se, jako kdyby mi dal někdo kladivem po hlavě:)) — stoupák z Temného dolu na ČH. Vytahuju tajnou zbraň — rozkládám hole. Díky tomu udržím tempo se superženou, která chytá druhý dech. Těší se do cíle. Beran… urve to hlavou.

Začátek stoupání po modré podél říčky Honzova ručej je nádherný. Navazující žlutá je tak prudká, že to nejde běžet. Je to taková dřevařská svážnice, proti vrstevnicím, krpál nahoru. Od Krausových bud následuje asfalt — zabiják morálky. Nekonečná rovinka — zatáčka — nekonečná rovinka — zatáčka — nekonečná rovinka… nemá to konce.

Jsme prošitý jak deka. Stoupání je mírný, tohle musíš běžet. Nemůžeš jít. Rvem to nahoru. Po nekonečných útrapách dobíháme k Černé boudě. Tam dáváme malinovku a sbíráme síly na finiš. Adélka z vyčerpání potlačuje slzy. Posílám tam další gel, s obavou, jestli ho žaludek přijme. Dobrý :)

U rozhledny další povinná fotka a „valíme“ to dolů. Kéž by byly síly pustit to naplno. Sáňkařská cesta je prudká, cítím kolena. Hodinky ukazují 2,5 km do cíle, tohle už dáme… Červená střídá modrou, už vidíme most přes silnici, probíháme k lanovce, sbíháme na parkoviště. Stopuju hodinky, přichází úleva, vidím tam i nějaký slzičky štěstí. :)

Dali jsme to. Jsme v cíli. Už nemusíme nikam běžet. :) Pěkně jsme se potrápili. Kolikrát jsme si na trase notovali to naše oblíbený: „Proč to vlastně děláme? Takhle se trápit o dovolený… Tohle by nikdo nepochopil.“ :) Ale teď je to jedno. Máme to za sebou! Celkové FKT jsme sice nezískali (Respekt Jirko, super čas!), ale Mixové FKT padlo a ženské FKT nakonec taky! :)

První půlku jsme běželi na úrovni aktuálního FKT. Až po Sněžku šlo všechno jak po drátkách. Druhá půlka byla celkově o DOST pomalejší (možná jsme začátek trochu přepálili, začalo se oteplovat a síly postupně ubývaly… k tomu trable s výživou, nechuť ke gelům, neobouchaný nohy). Krize přicházely a odcházely, jako na každým ultra, střídali jsme se v táhnutí a nějak to doklepali do cíle.

Vidím obrovský prostor ke zlepšení, vím přesně, kde by se dalo zrychlit, kde zabrat, ale těsně po doběhu říkám — Ku**a nikdy víc! (ale víš jak, jednou? možná? časem?) Trasa byla pěkná, na pár místech jsem byl poprvé (Liščí hora). Ale celkově dost asfaltu, a některý úseky fakt demotivující, což je fakt škoda. Což je nejspíš důvod proč nemám nutkání se vracet a vylepšit si čas.

Asi by se to dalo natrasovat atraktivněji, ale já nejsem praotec. :) Celkový dojem je ale pozitivní a prožili jsme krásnej den v našich nej horách. I když to teda dost bolelo. :) Jděte do toho! :) A nezapomeňte se pořádně odměnit!

PS: Malej tip na závěr — v JL je v bazén s luxusní vířivkou a venkovní saunou. :) Nemáte zač!

FKT Černá Sněžka: 54,4 km / 2300m+, 7:45:38

#cernasnezka #FKT #krkonose #horalkaatatranka #trailpoint #trailpointgang

• report